KUNG FU

Wu shu (nebo známější název kung fu) někdy vyvolává dojem, že jde o jeden konkrétní styl. Ve skutečnosti ale wu shu zastřešuje všechny čínské styly, jako ekvivalent k japonskému budó. Pestrost stylů, které jsou součástí, je velká a proto si své vybere jak divák, tak cvičící. Nelze také opomenout cvičení se zbraněmi, které je často lákadlem v čínském wu shu.

Rozdělení
Wu shu (bojové umění), nebo chcete-li kung fu (gong fu; tvrdá práce, mistrovství) můžeme v první řadě rozdělit na moderní a tradiční. Rozdíly jsou obrovské. Tradiční styly jsou výsledkem staletí vývoje a jejich hlavním cílem je funkční sebeobrana, dokonalá práce s tělem, posílení těla i ducha na všech úrovních, cvičení dechu atd. Moderní styly mají mnohem kratší historii, narodily se za kulturní revoluce a těší se dnes velké popularitě. Představují akrobaticky zajímavější podívanou a jsou také soustředěné na jiné cíle: gymnastická přesnost, krása pohybů, náročné skoky a akrobatické prvky.
Čína je obrovská a proto nemůžeme čekat, že by bylo wu shu všude stejné. Řeka Yangtze je dělí na severní a jižní. Severní styly jsou charakteristické střídáním velmi nízkých i vysokých postojů a jejich rychlými změnami, častým používáním kopů a skoků a dlouhými technikami rukou. Na jihu se setkáme také s nízkými postoji, které jsou však velmi pevné a nezvedají se. Techniky rukou jsou kratší a kopů se nedočkáme v takovém množství.
Samozřejmě nemůžeme zapomenout na Tai Ji, styl pomalejšího tempa, který je přes svoji nálepku „zdravotního cvičení“ bojovým uměním a sebeobranou.

Soutěže
Soutěžit lze ve dvou hlavních disciplínách: san da a formy. San da je disciplína bojová; zápasníci mohou používat údery, kopy, také podmety, hody, páky a porazy. Zápasy se odehrávají na pódiu s žíněnkami kolem, do kterých lze soupeře odhodit. Zkráceně lze říci, že san da doplňuje klasický „kick boxerský“ arzenál také o techniky boje na velmi blízkou vzdálenost.
Druhou hlavní disciplínou jsou formy: ty jsou rozdělené na moderní a tradiční a dále podle stylu. Takže například „moderní severní“. Rozdíly daných stylů jsou tak velké (stejně jako hodnotící kritéria), že lze těžko hodnotit různé styly dohromady (podobně jako karate a judo). Mimo kategorie beze zbraně lze v každém stylu také cvičit se zbraní. Tam se poté kategorie dále dělí podle charakteristiky zbraně (meč, šavle, hůl, kopí, dvojité zbraně, bič, vějíř, halapartna…) V dané kategorii se hodnotí různá kritéria, například správnost postojů a technik, stabilita, práce se zbraní, bojový duch, v případě moderních stylů také obtížnost skoků apod. Výsledkem jsou dvě nebo tři skupiny známek, které se zprůměrují a sečtou. Soutěžící nastupují jednotlivě před porotce a jejich prezentace trvá okolo 2 minut, do kterých musí vložit všechnu svoji přípravu.
Největší soutěží je Mistrovství světa, které se pořádá zvlášť pro styly moderní a zvlášť pro tradiční; ty se střídají co rok. Nižší soutěží je Mistrovství Evropy a další mezinárodní soutěže. V České republiky se ročně pořádá několik Juniorských lig pro mladší osmnácti let a dále Mistrovství České republiky, Czech Open a Český pohár. Výsledky u nás rozhodují o nominaci do české reprezentace. Naši soutěžící se pravidelně účastní i nejvyšších soutěží, máme také několik titulů Mistra světa.

Trénink
Trénink wu shu je zaměřen podle toho, zda se škola věnuje modernímu, nebo tradičnímu stylu. Moderní zastánci budou do svého tréninku častěji doplňovat gymnastické průpravy, strečink (provazy, šňůry) a skoky. Právě kopy ve vzduchu a skoky jsou lákadlem moderního wu shu.
Tradiční škola se bude profilovat v ohledu na to, jaký styl přesně dělá a jeho tradice: například škola tradičního jižního systému, konkrétně Wing Tsun (Hung Kuen, Choy Lee Fut…) má své vlastní charakteristické techniky, osvědčené řadou generací. V tradiční škole nejsou skoky a gymnastické prvky to nejdůležitější, naopak. Cvičení forem se vyvažuje sebeobranou, nácvikem techniky do pytlů a lap, bojem s rukavicemi a chrániči, cvičení se zbraněmi, posilování a zpevňování těla, sparingovým cvičením, pádovými technikami atd.
Součástí wu shu/ kung fu je také disciplína, respekt a sounáležitost s dlouhou tradicí a linií mistrů té dané školy. Hierarchie v čínském wu shu je po vzoru rodiny, takže student má své mladší i starší žáky. Také cvičení dechu, Qi Gong, který se často cvičí i zvlášť, má velkou oblibu a důležitost, jde o velmi staré a účinné cvičení pro rozvoj vnitřní síly, naučení se správnému dýchání a pročištění těla.
Jak známe z četných filmů, trénink wu shu často začíná postojem ma bu/sei ping ma, který je alfou omegou. Postoj Jezdce na koni je nejen skvělým prostředkem k posílení celého těla a vyhledání bloků a problémů například v kloubním aparátu, ale také dobrým sítem a tréninkem vůle. Generace před námi i ty po nás budou začínat svoje cvičení právě proslaveným ma bu. Vidina za ním je však lákavá: skoky, cvičení se šavlí, páky a hody, sparingová cvičení. Před tím je ale třeba naučit se stát, stejně jako je třeba umět chodit dřív, než můžeme začít běhat. Cvičení čínského wu shu nás učí všechny tyto principy aplikovat také v běžném životě.

Autorka článků: Veronika Partiková
Web: www.czechwushu.cz