MS V TRADIČNÍM WUSHU

Mistrovství světa tradičního wushu
Již po šesté se konala „Olympiáda“ tradičního wushu (kung fu), tedy sourozence moderního wushu. Tradiční wushu si oproti modernímu nezakládá na skocích a obtížných prvcích, ani si nesmí skládat svoje vlastní formy, ale prezentuje tradiční umění, které by mělo sloučit k boji a je tedy pro diváka o něco méně atraktivní. Avšak zasazení MS do posvátného pohoří buddhismu Jiuhuashan, pod širé nebe a možnost vidět starou generaci Číňanů, s jakým nasazením cvičí své tradiční styly; kdekdo byl uchvácen. První reporty udávají statistiku 45 zemí a 2000 soutěžících.
Mistrovství světa se koná v disciplíně taolu, tedy formy. Sanda, zápas, má vlastní soutěž. Soutěžící jsou rozděleni do několika věkových skupin, podle pohlaví a hlavně podle stylu. Wushu totiž není ekvivalentem názvu stylu (například karate), ale obecným názvem pro všechna čínská bojová umění (jako budó v Japonsku). Proto je třeba soutěžící ještě rozdělit minimálně podle toho, zda cvičí jižní, nebo severní styl, imitační styl nebo tai ji. Každý reprezentant má možnost účastnit se jedné disciplíny beze zbraně a jedné se zbraní. Česká republika měla v ohni celkem šest želízek, každé v jiné kategorii.
Toto mistrovství světa je specifické svým hodnocením, vychází z tzv. „festivalového“, což se v Číně běžně používá pro události tradičního wushu, které jsou svojí atmosférou méně soutěživé, než v moderním wushu, což je regulérní sport. Proto je pro tradiční MS zavedeno hodnocení, kdy zlatou medaili získá 10% z kategorie, stříbro 20% a bronz 30%. Samotným soutěžícím se to nemusí líbit, avšak s rozhodnutím nelze nic nadělat a proto je pro nás více směrodatná příčka umístění a medaile slouží k porovnání, v jaké části žebříčku (vzhledem k velikosti kategorie) se daný závodník pohybuje.
Čtyři české ženy a dva muži se během čtyř závodních dnů utkávali na soutěžních kobercích (ekvivalent tatami), kterých bylo šest, plus dva rozcvičovací. Aby si i ty státy, které doma oficiální plochu nemají, mohli koberec vyzkoušet, před soutěží se každému týmu věnováno 30 minut tréninku. Hlavně pokud jde o zbraně, jde o první příležitost navazovat přátele, když je musíme varovat, že jejich směrem teď budeme sekat šavlí.
Naše ženy obsadily stříbrnou a dvě bronzové příčky: Martina Slabá vybojovala v kategorii tai ji beze zbraně a se zbraní 2. a 6. místo a získala stříbrnou a bronzovou cenu. Veronika Partiková se svoji pěstní formou obsadila 6. místo a získala bronzovou cenu, v kategorii dvojité zbraně s tygřími háky skončila 16. Jana Neřádová získala v kategoriích ostatní tradiční zbraně a se svoji kudlankou v imitačních stylech 9. a 12. místo. Tereza Urbánková obsadila 5. a 10. místo v kategorii jižní styly a hůl. Naši muži si také vedli tak dobře: Jiří Hauska v jižních stylech a dvojitých šavlích vybojoval 6. místo, což doprovázela bronzová cena a místo 23. Martin Lachman získal taktéž bronz se svojí 12. příčkou a přidal ještě příčku 16. v kategoriích severní Šaolin a halapartna.
I přesto, že nemáme státem podporovaný profesionální tým, oficiální soutěžní koberec, ani nejezdíme cvičit na měsíce do Číny, vedeme si v tradičním wushu velmi dobře. Nutno dodat, že tyto možnosti ostatní země často mají a navíc, ačkoliv by se to stávat nemělo, se v kategoriích běžně setkáte s moderními formami, na které vizuálně tradiční styly nemají. Dá se to přirovnat ke sloučení rychlobruslení a krasobruslení. Bohužel je to trend moderní doby, že i například pevné a těžké zbraně nahrazují lehoučké a měkké. Nezbývá nám, než být stále kovaní v boji a zároveň ještě lepší v prezentaci našich tradičních forem. A zároveň podporovat reprezentaci v moderním wushu, neboť jejich mistrovství světa bude následovat, zatímco tradiční přijde opět za dva roky.
Pokud vás zajímá, jak taková soutěž vypadá, můžete se podívat na oficiální video České federace wushu: https://www.youtube.com/watch?v=JcTpYXvst7c&list=UUgZaT51UNtEyFNe6QtJHsPQ